|
RUCE PRYČ OD
LUKASZE KOLAKA
Lukasz Kolak z Gdynie v Polsku je soudně
stíhán za umístění plakátů
zaměřených proti EU na VEŘEJNÉ autobusové
zastávky. Stalo se tak před referendem o vstupu
Polska do EU. Stejně jako za časů komunismu v 70.
letech, je Lukasz Kolak formálně obviněn za umístění
plakátů „na špatném místě“ bez souhlasu majitele.
Na autobusových zastávkách se ale objevily také
plakáty podporující EU, za což však nikdo souzen nebyl…
Nejprve byl Lukasz Kolak odsouzen na 1 měsíc povinných
veřejně prospěšných prací (quasi-soudkyní EWOU
MIELCAREKOVOU), proti čemuž se Lukasz Kolak odvolal.
Žalujícími policisty jsou Grazyna Weglewska,Roman Jurkiewicz a M.
Makurat. Policisté, kteří zatkli Lukasze
Kolaka jsou Marek Rogowski a Mariusz Ostrowski.
Soudkyní je Malgorzata Westphal-Kowalska. Příští
sezení soudu se uskuteční 13. dubna 2004 v 11 hodin
u Soudu v Gdyni, Sad Rejonowy XI wydzial grodzki.
Prosíme přijďte a podpořte Lukasze nebo alespoň
pošlete dál tuto zprávu… S
pozdravem Klaudiusz Wesolek
http://www.ruchnarodowy.pl/spr_LK_001.html
RECEPT NA VÁLKU
Šlomo Avineri
Deník Rzeczpospolita ve své příloze Plus minus (č. 22O, 20.9.2003) přinesl zajímavý pohled na otázku německých nároků spojených s právem na vlast. Tyto požadavky totiž v mnohém připomínají postoje Palestinců, které nepochybně mají své opodstatnění stejně jako ty německé v jedné nespravedlnosti způsobené
jinou...
Izraelský profesor politických věd Šlomo Avineri (Hebrejská universita v Jeruzalému) ve svém článku, který byl v Rzeczpospoloté publikován v rámci Projektu Syndicate, navrhuje srovnání údělu sudetských Němců a Palestinců: “Každý, kdo dnes tvrdí, že palestinští utečenci z 1948 roku mají právo návratu do Izraele, by si měl položit otázku: mají totéž právo miliony Němců, kteří po roce 1945 museli opustit rodné domy ve Východní Evropě?”
Autor článku nejprve vykresluje idylickou scenérii v pohoří Taunus u Frankfurtu, kde se konalo každoroční setkání státníků a politiků věnované problematice Blízkého východu. Debaty byly pokojné a poklidné dokud nevystoupil libanonský vědec, který oprášil otázku práva Palestinců na návrat do vlasti. Odpověď německého ministra zahraničí byla překvapivá: “Nám Němcům tento problém není cizí. Dovolím se zeptat zde přítomných německých kolegů – je někdo z vás nebo z vaší rodiny utečencem z Východní
Evropy?” Chvíli v místnosti, kde se konala diskuse, panovalo ticho, ale pak se začaly zvedat ruce – dle Avineriho více než polovina německých účastníku setkání se přihlásilo k Vertriebene – vyhnaným po druhé světové válce z domů předků v Polsku, Československu, Maďarska, Jugoslávie. Vždyť “počet vyhnaných se odhaduje na 10 000 000, a s další generací to bude skoro dvakrát tolik, čili skoro každý čtvrtý Němec patří do této kategorie.”
Ministr pak pokračoval: a vysvětlil, že on sám se narodil ve východní Evropě a jeho rodina byla vyhnána v atmosféře antiněmeckého běsnění po 45. Roce “Ale ani já sám, ani žádný z mých známých si nenárokujeme právo na návrat. Dnes mohu navštívit rodné město mých předků a hovořit s lidmi bydlícími v domě, ve kterém jsem se narodil – a to vše poroto, že oni se necítí být ohroženi; ví, že je nechci vysídlit ani zbavit domu.” Dle ministra evropský mír se dnes zakládá na vědomí, že železná opona by nebyla zbořena, kdyby východoevropské země měly podezření vůči milionům etnických Němců, že usilují o právo návratu.
Izraelský profesor má za to, že odpověď německého ministra zapadá do kontextu, v němž je nutno nahlížet i na otázku palestinských utečenců z 48. roku. Každý, kdo dnes tvrdí, že palestinští utečenci z 1948 roku mají právo návratu do Izraele, by si měl položit otázku: mají totéž právo miliony Němců, kteří po roce 1945 museli opustit rodné domy ve Východní Evropě? I na tuto otázku odpověděl ministr. Kdyby vláda Helmuta Kohla v roce 1990 bránila právo všech vysídlených Němců z Polska a Československa na návrat, nebylo by širokého mezinárodního souhlasu se sjednocením Německa. Bylo by totiž zřejmé, že západním Němcům nejde o sjednocení, ale o odvrácení následků porážky hitlerovského Německa v roce 1945.
Podobně to je i s palestinskými nároky, které Palestinci tvrdě presentovali v Camp David a Taibě v roce 2000. Izraelci si tak uvědomili, že ve skutečnosti nejde o odvrácení následků šestidenní války 1967 r., ale spíše o odvrácení palestinské porážky z roku 1948, kdy to arabský svět vyvolal válku, která měla zabránit vzniku izraelského státu.
Je nutné mít na paměti i to, na co stoupenci palestinského práva na návrat raději chtějí zapomenout: totiž to, že v 48. Palestinští Arabové a čtyři arabské státy – členové OSN –zahájili válku nejen s Izraelem, ale také s mezinárodním plánem Organisace spojených národů, ježto předpokládal vznik dvou států. Je to dosud jediný případ, kdy členské státy OSN zahájily válku, aby bylo znemožněno provedení rozhodnutí OSN.
Šlomo Avineri neneguje humanitární apekt problému, ten jistě existuje, stejně jako politické hrátky nemorálních leadrů. Ale jedna věc je nezpochybnitelná: v obou případech požadavky odvety jsou receptem na nestabilitu, pokud ne na válku.
Zprac. vp
|
Sprawa Łukasza Kołaka
http://www.ruchnarodowy.pl/spr_LK_001.html
16 marca 2004
Sprawa dotyczy wyrażenia przez pana Łukasza Kołaka sprzeciwu wobec wstąpienia Polski do Unii Europejskiej.
W dniu 5 czerwca 2003 r. Łukasz Kołak został zatrzymany przez patrol Policji w Gdyni (policjanci: Marek Rogowski, Mariusz Ostrowski) pod zarzutem rozklejenia ulotek antyunijnych na przystankach: Zakładu Komunikacji Miejskiej i Szybkiej Kolei Miejskiej - Gdynia Wzgórze Św. Maksymiliana.
W dniu 22 października 2004 r. Komisariat Policji w Gdyni Wzgórze Św. Maksymiliana wystąpił do Sądu Rejonowego XI Wydziału Grodzkiego w Gdyni z wnioskiem (RSOW - 426/03) o ukaranie Ł. Kołaka pod zarzutem dokonania czynu z art. 63a kw. Wniosek podpisali: p.o. Z-cy Komendanta nadkomisarz Roman Jurkiewicz i podkomisarz M. Makurat (ew. Mahurat).
W dniu 12 stycznia 2004 r. Sąd Rejonowy (ASR Ewa Mielcarek) wydał wyrok nakazowy (sygn. akt XI W 3675/03) uznając Ł. Kołaka winnym wykroczenia z art. 63a § 1 kw i skazał na karę jednego miesiąca ograniczenia wolności z obowiązkiem wykonywania nieodpłatnej, kontrolowanej pracy na cele społeczne w wymiarze 20 godzin.
W dniu 28 stycznia 2004 r. Ł. Kołak odwołał się od wyroku nakazowego.
W dniu 26 lutego 2004 r. odbyła się rozprawa w Sądzie Rejonowym. Rozprawie przewodniczyła SSR Małgorzata Westphal-Kowalska. Przedstawiciel oskarżyciela publicznego był nieobecny. Świadkowie oskarżenia: M. Rogowski, M. Ostrowski, nie stawili się.
Ł. Kołak wyjaśnił, że nie neguje faktu dokonania czynu, ale nie przyznaje się do winy. Oświadczył, że działał w stanie wyższej konieczności. Jest przeciwnikiem wstąpienia Polski do Unii Europejskiej, gdyż będzie to skutkowało zrzeczeniem się przez Polskę suwerenności. Rozklejenie ulotek o charakterze antyunijnym było jedyną dostępną Mu formą wyrażenia sprzeciwu wobec tego zagrożenia. Jest członkiem Unii Polityki Realnej, ale tego dnia działał z własnej inicjatywy.
Z powodu nie przyznania się obwinionego do winy, a nie stawienia się świadków (brak zwrotek wezwań), Sąd wyznaczył kolejną rozprawę na dzień 11 marca 2004 r., godz. 12.00.
Na rozprawie w dniu 11 marca 2004 r. oskarżyciela publicznego reprezentowała sierż. sztab. Grażyna Weglewska. Świadkowie nie stawili się z powodu przebywania na urlopie i z nieznanego powodu. Sąd wyznaczył kolejną rozprawę na dzień 13 kwietnia 2004 r., godz. 11.00.
Po rozprawie, w dyskusji pod Sądem, były głosy kwestionujące sam art. 63a kw (nieuprawnione umieszczanie ogłoszeń, plakatów i ulotek w miejscu publicznym). Ściganie z urzędu czynu określonego w art. 63a kw wskazuje bowiem również na funkcje polityczną tego przepisu. Czyn taki powinien być ścigany na wniosek pokrzywdzonego. Ewentualne wcześniejsze czynności Policji powinny sprowadzić się do powiadomienia zarządzającego tym miejscem o zaistniałym zdarzeniu (post z dnia 15 marca 2004 r. Mariusza Urbana na listę dyskusyjną Gdańskie Podwórko Wirtualne http://nashadoba.org/mailman/listinfo/gdansk_nashadoba.org). Wyrażono opinię, że można się także powołać na równość wobec prawa - plakaty prounijne też były klejone na przystankach (post z dnia 11 marca 2004 r. Klaudiusza Wesołka na listę dyskusyjną j.w.).
_____________________
Pan Łukasz Kołak jest mieszkańcem Gdyni, studentem historii Uniwersytetu Gdańskiego. Należy do Unii Polityki Realnej i stowarzyszenia KoLiber.
|
česky
po
polsku